sobota 15. března 2008

Tisící rok míru


Květy sněží na Madonu u Božího těla,
není věží, není zvonů, jež bys přelil v děla,
ke vší smůle není rádla k překování v meče,
není vůle, jež by vládla, jenom voda teče, jenom voda teče.

R: Místo mraků visí pod oblohou dlouhý bílý pruh,
vraky vlaků dýchat nepomohou ochrnutý vzduch, ochrnutý vzduch.

Prázdné domy, slepé dveře, šedá halda tvárnic,
šumí stromy, kvetou keře na betonu dálnic,
v klidu zbraní není torny bez maršálské hole,
není dlaní, jež by svorny obdělaly pole, obdělaly pole.

R: Místo dláta ryje do kamene měkký modrý mech,
cesty z bláta, krby bez plamene, podemletý břeh, podemletý břeh.

Ani noha, jež by zábla, popálena mrazem,
není Boha, není ďábla, jež by přišel na zem,
bojovníci s feldmaršálky pro pravdu a víru
po tisíci letech války svorně hnijí v míru, tisící rok míru ...

(Karel Kryl)

Žádné komentáře: