Kdes všude byl, můj blonďatej chlapče?
Kdes všude byl, můj blonďatej sne?
Po dvanácti mlhavejch horách jsem belhal
padesát klikatejch silnic jsem prošel
do šesti truchlivejch lesů jsem vstoupil
na sedmi nehybnejch mořích se plavil
po tisíc mil dlouhým hřbitově kráčel
a tíž, tíž, tíž, tíž
čím dál tíž se dejchá
Cos všechno viděl, můj blonďatej chlapče?
Cos všechno viděl, můj blonďatej sne?
Viděl jsem nemluvně s šakalí smečkou
viděl jsem silnici zlatou, ale pustou
viděl jsem břízu s krvavou větví
viděl jsem kladiva nasáklý krví
viděl jsem žebřík pod bílou vodou
viděl jsem mluvky s jazykem v křečích
viděl jsem děti s ostrými meči
a tíž, tíž, tíž, tíž
čím dál tíž se dejchá
Cos všechno slyšel, můj blonďatej chlapče?
Cos všechno slyšel, můj blonďatej sne?
Slyšel jsem hromy s varovným hlasem
slyšel jsem vlnu, co zaplaví zemi
slyšel jsem tambory s rukama v ohni
slyšel jsem šepot tisíců mnichů
slyšel jsem výkřiky hladu i smíchu
slyšel jsem básníka co umřel v blátě
slyšel jsem klauna jak křičí a pláče
a tíž, tíž, tíž, tíž
čím dál tíž se dejchá
Koho jsi potkal, můj blonďatej chlapče?
Koho jsi potkal, můj blonďatej sne?
Potkal jsem dítě u mrtvýho koně
potkal jsem dobráka se vzteklou dogou
potkal jsem ženu s ohnivým tělem
potkal jsem dívku, co dala mi duhu
potkal jsem lidi raněný láskou
a potkal jsem lidi raněný záští
a tíž, tíž, tíž, tíž
čím dál tíž se dejchá
Co chceš dělat teď, můj blonďatej chlapče?
Co chceš dělat teď, můj blonďatej sne?
Vrátím se zpátky, než se udusím hrůzou
schovám se v temnotách nejhlubších lesu
kde lidí jsou spousty a ruce maj prázdný
kde řeky se topí v granulích jedu
kde městečko v stráni je studenej žalár
kde nikdy nevidíš do tváří katům
kde plno je hladu a ztracenejch duší
kde černá je barva, kde nula je mnoho
a to budu kázat a s tím budu dejchat
a vyřvu to z kopců, ať každej mě slyší
tak tohle mi řekl, než začlo se stmívat
tak tohle mi řekl, než začal jsem zpívat
a tíž, tíž, tíž, tíž
čím dál tíž se dejchá
Bob Dylan v překladu Roberta Křesťana
zvukový soubor
Žádné komentáře:
Okomentovat