úterý 30. září 2008

Až si jednou sundám boty


Až mi čas řekne stůj
až si jednou sundám boty
až mi smích kolejnic
řekne příteli skoč
až mi zesvětští dlaň
jako kachel z terakoty
až se posadím k tvým dveřím
prosím neptej se proč
Až mi prach z věčných cest
zhladí jizvu na mé tváři
až budu vědět věci
které líp nevědět
až mi poslední verš
zplaní v starém makuláři
snad to bude pozdě
ale jistě naposled
Až pak vítr a déšť
smyjí stopy u Golgoty
až se dým spálenišť
nakonec rozplyne
až si odepnu pás
až si jednou sundám boty
už nezbude mi nic
a možná tobě taky ne

Žádné komentáře: