Na Španělských schodech

Na Španělských schodech se stmívá,

v zátylku světa zní zvon,

jsi nenápadná a nepůvabná,

ale chtivá jak Napoleon.

Právě se protrhly hráze.

Právě teď nevím co s tím.

Právě jsem zaplatil draze.

Právě jsem zapálil Řím.

Vždycky jsem chtěl stavět lodě,

po mořích plout, s větrem snít:

ta neodbytná a nenasytná

touha se nepotopit.

Právě jsem objevil Zemi.

Právě jsem překročil Don.

Právě jsem hýčkaný všemi.

Právě já historión.

V sedanských blindážích sládne

i náš hořký a ztracený svět:

ta nedůtklivá a věčně živá

nevůle odpovědět.

Právě vzdal jsem se zlému.

Právě tak vzdám se i vám.

Právě jsem uvěřil všemu.

Právě se připozdívá,

připozdívá.

Robert Křesťan