Pasážová revolta

Nosíme z módy kopretiny
čímž okrádáme stáda
a vůl - kdys jméno obětiny
je titul kamaráda
Na obou nohách vietnamku
a jako komfort hlavu
Na klopě placku jak psí známku
Znak příslušnosti k davu

I naše generace
má svoje prominenty
Program je rezignace
a facky argumenty
Potlesk je k umlčení
a pískot na pochvalu
a místo přesvědčení
jen pití píva Z žalu

Pod zadkem stránku Dikobrazu
vzýváme Zlaté tele
Sedáme v koutcích u obrazů
Čekáme Spasitele
Civíme lačně na měďáky
My - Gottwaldovi vnuci
A nadáváme na měšťáky
tvoříce - Revoluci

I naše generace
má svoje kajícníky
a fízly z honorace
a skromné úředníky
a tvory bez svědomí
a plazy bez páteře
a život v bezvědomí
a lásku K nedůvěře

Už nejsme nejsme to co kdysi
Už známe ohnout záda
Umíme dělat kompromisy
a zradit kamaráda
A vděčni dnešní Realitě
líbáme cizí ruce
A jednou zajdem na úbytě
z té smutné revoluce

I v naší generaci
už máme pamětníky
a vlastní emigraci
a vlastní mučedníky
A s hubou rozmlácenou
dnes zůstali jsme němí
Ne - nejsme na kolenou
Ryjeme drškou v zemi!

Karel Kryl

Babylon

Když hrdost s prasaty se válí na kompostě,
v korytě perly jsou a nouze v podhradí,
[: jdu s tebou, plešatý, po babylonském mostě,
pod bledou kulisou na temném pozadí. :]


Tvá ruka chvěje se, snad strachem nebo touhou,
v podpaží zvlhla jsi, jen chvíli od klína,
[: na špatné adrese, kde kdekdo chce být slouhou,
kde všichni souhlasí a každý proklíná. :]


R: Ach, lásko, co se s námi stalo, vždyť blbství zívající
nám véčka prstů vzalo i světlá světla svící,
a správci staronoví dál v kalné vodě loví,
zvuk mincí mezi slovy, co říci, co říci, co říci?


Amora bez luku už překřičely žestě,
v hospůdce se sloupy si se mnou víno dej,
vedu tě za ruku po babylónském městě,
ty nejsi ke koupi, já nejsem na prodej,
vedu tě za ruku po babylónském městě,
ty nejsi ke koupi, já nejsem na prodej!


Karel Kryl

Lásko

Pár zbytků pro krysy
na misce od guláše
milostné dopisy
s partií mariáše
Před cestou dalekou
zpocený boty zujem
a potom pod dekou
sníme když onanujem

Lásko
zavři se do pokoje
Lásko válka je holka moje
s ní se miluji
když noci si krátím
Lásko slunce máš na vějíři
Lásko dvě třešně na talíři
ty ti daruji
až jednou se vrátím

Dvacet let necelých
Odznáček na baretu
S úsměvem dospělých
vytáhnem cigaretu
V opasku u boku
nabitou parabelu
Zpíváme do kroku
pár metrů od bordelu

Lásko zavři se do pokoje
Lásko válka je holka moje
s ní se miluji
když noci si krátím
Lásko slunce máš na vějíři
Lásko dvě třešně na talíři
ty ti daruji
až jednou se vrátím

Pár zbytků pro krysy
a taška na patrony
Latrína s nápisy
jež nejsou pro matróny
Není čas na spaní
Smrtka nám drtí palce
nežli se zchlastaní
svalíme na kavalce

Lásko zavři se do pokoje
Lásko válka je holka moje
s ní se miluji
když noci si krátím
Lásko slunce máš na vějíři
Lásko dvě třešně na talíři
ty ti daruji
až jednou se vrátím

Karel Kryl

Omezená suverenita

Račte, panstvo, vyslechnouti baladičku,
kterak možno usednouti na vějičku,
[: slyšte slova podložená četbou Tacita
o tom, co je omezená suverenita. :]

Od zastávky u Anděla lkala Lajka,
z amplionu dováděla balalajka,
[: balalajka rozladěná, velehlasitá
učí, co je omezená suverenita. :]

Z poloviny skryti stínem tamaryšku,
číhali jsme s Antonínem na Maryšku,
[: neboť, je-li polapena, pozná ta či ta,
jak vypadá omezená suverenita. :]

Jede Mařka autokarem z Pohořelce,
povídá si s Lomikarem o veselce,
[: jen co bude začepena, hned mu spočítá,
co znamená omezená suverenita. :]

Do účesu vpletla stužku s pery dravce,
vzpomněla si na častušku, na Psohlavce,
[: když je pečeť přelomena, právo neskýtá,
lidu zbude omezená suverenita. :]

S pečlivostí předojemnou palaš kuje,
dokuje, a pak si se mnou zalaškuje,
[: doma ho pak jeho žena bičem přivítá,
nastane mu omezená suverenita. :]

Mějte z toho poučení, lidé milí,
neházejte přesvědčení do obilí,
[: neboť, je-li zahozena flinta do žita,
přijde na vás omezená suverenita. :]

Za tenhleten morytátek mravokárný
zašijou tě ňákej pátek do cvokárny,
[: naučí tě vyškolená autorita,
kterak chutná omezená suverenita. :]

Karel Kryl

Marat ve vaně

Úloha osobnosti v dějinách sestává prakticky z ochoty
dotyčné osobnosti zemřít nebo nechat se zabít dříve, než
stačila odvolat.

Pohled se odvrátí, Koperník v sutaně,
smrtka si obrátí Marata ve vaně,
stránka se otáčí, Koniáš zatleská,
Gogh leží v bodláčí, smrt bývá nehezká,
Gogh leží v bodláčí, smrt bývá nehezká,
smrt bývá nehezká.

®: Laskavé šero vám přikryje tvář s grimasou hrůzy,
ruka, jež před chvílí hladila ramena, zkameněla,
na nic je pero a k ničemu snář, zemřely Múzy,
to, že se nestřílí, smrt jenom znamená pro anděla.

Písnička dozněla, bytem je šatlava,
před vraty kostela uvidíš Václava,
drží se klepadla, hrobař si ruce mne,
odhoďte zrcadla, není to dojemné,
odhoďte zrcadla, není to dojemné,
není to dojemné.

Cromwell má namále, Hus čeká na kata,
Smrtka má korále, korále ze zlata,
kříž staví Kristovi, Spartakus bez meče,
ranami nachoví, dívej se, člověče,
dívej se, člověče, dívej se, člověče!
®:

Johanku stříhají, ruka je zemdlená,
pacholci říhají, ocel je kalená,
pan Lincoln v divadle dívá se na scénu,
Smrt sedí v propadle oděna v saténu,
Smrt sedí v propadle oděna v saténu,
oděna v saténu.

Jesenin opilý chystá si oprátku,
Puškin si zastřílí, Tyl píše pohádku,
vidíš Fra Filippa, krev plivá do barvy,
Gerarda Phillipa Smrtka si obarví,
Gerarda Phillipa Smrtka si obarví,
Smrtka si obarví.
®:

Kennedy ve voze proklíná raracha,
pohřebním na voze uvidíš Palacha
hmmm ...

Karel Kryl

http://www.youtube.com/watch?v=UmKhiASYPho

Maškary

Ven z šedivých baráků
vylezly maškary
v ledovém jitru
v den po soudné noci
Pět slaměných širáků
Pět lahví Campari
a nenávist v nitru
co odznaky moci

Jdou cvičení sloni
a cvičení pávi
Pár cvičených koní
a cvičené krávy
Jdou cvičení švábi
a cvičené žáby
Jdou cvičení mroží
a za nimi - s noži ­
jdou - cvičení - lidé

Mráz dohnal je k poklusu
Plameny šlehají
modře a zlatě
jak žíravé růže
a na půlce globusu
maškary čekají
v přepestrém šatě
a s bičíky z kůže

A cvičené krysy
a volavčí pera
a tak jako kdysi
a tak jako včera
i dnešní den znova
vždy bojí se slova
a s dětskými vlčky
zas točí se mlčky
i cvičení lidé

A maškary kynou vstříc
divnému sněmu
Zní do ticha hlasy
jež slyšet je všude
Až soudné dny minou
že konec je všemu
Jen na věčné časy
že masopust bude

Jdou cvičení sloni
a cvičení pávi
Pár cvičených koní
a cvičené krávy
Jdou cvičení švábi
a cvičené žáby
jdou cvičení mroži
a za nimi - s noži ­
dál - jdou - cvičení - lidé. . .

Karel Kryl

Monology

Do čtverce patia stín padá mezi slova,
mlčíme ty i já, pak promluvíme znova,
život je prožitý a v rohu mlčí běsi,
mluvíme já i ty, a nerozumíme si.

Zšeřelou krajinou jde žebrák žití mého,
já myslím na jinou, ty myslíš na jiného,
zraněný pária a pýcha baronesy,
mluvíme ty i já, a nerozumíme si.

®: Dva u jednoho stolu nad vázou s květinami,
dvě písně, lhané v mollu - dvě lodi mezi krami,
a slina z dračí tlamy ve sklínce alkoholu,
tím více jsme tu sami, čím déle jsme tu spolu,
ta da da ...

Za řevem diskoték a světa,kde se vraždí,
jsme blízko na dotek, a přece oba za zdí,
myslíce na city, jež byly kdysi kdesi,
mluvíme já i ty, a nerozumíme si.

Za slovy slova jdou a nevydají větu,
pod tlící hromadou nedarovaných květů,
dekretů na byty a dýchaného smogu
mlčíme já i ty v dvojitém monologu.

®: Jen slina z dračí tlamy ve sklínce alkoholu,
tak neskonale sami, tak nekonečně spolu,
dva u jednoho stolu, dvě lodi mezi krami,
je předaleko k molu a temno nad vodami,
ta da da ...

Zapření Petrovo

Země je rudá od krve a mlčí stromy v Nazaretu,
dnes naposled i poprvé - jak v neskutečném kabaretu,
jsme příliš slábi ve víře, byť třeba Krista na kříž vlekou,
vždyť zabijí-li pastýře, pak se i ovce rozutekou.

Kříže se tyčí k měsíci a trny zdraví Mesiáše,
v zahradě pějí slavíci, je noc, jež čeká na Jidáše,
měsíc se třpytí perletí, a třeba věrnost přísaháme,
teď podruhé i potřetí Krista i sebe zapíráme.

Rec: Zapřeme poprvé - ruce se dosud chvějí,
zapřeme podruhé, chválíce beznaději,
potřetí zapíráme už jen tak, ze zvyku,
a slzy polykáme, pláč místo výkřiku.

Země je rudá od krve, kokrhá kohout v Galileji,
vždy znovu a vždy poprvé prosíme s Petrem o naději,
jsme příliš slábi ve víře a svatou pravdu na kříž vlekou,
vždyť zabijí-li pastýře, jsme ovce, jež se rozutekou ...

Karel Kryl

Král a klaun

Král do boje táh
do veliké dálky
a s ním do té války
jel na mezku klaun
Než hledí si stáh
tak z výrazu tváře
bys nepoznal lháře
co zakrývá strach

Tiše šeptal při té hrůze
Inter arma silent Musae
Místo zvonku cinkal brněním
Král do boje táh
do veliké dálky
a s ním do té války
jel na mezku klaun

Král do boje táh
a sotva se vzdálil
tak vesnice pálil
a dobýval měst
Klaun v očích měl hněv
když sledoval žháře
jak smývali v páře
prach z rukou a krev

Tiše šeptal při té hrůze
Inter arma silent Musae
Místo loutny držel v ruce meč

Král do boje táh
a sotva se vzdálil
tak vesnice pálil
a dobýval měst
Král do boje táh
s tou vraždící lůzou
Klaun třásl se hrůzou
a odvetu kul

Když v noci byl klid
tak oklamal stráže
a nemaje páže
sám burcoval lid

Všude křičel do té hrůzy
ve válce že mlčí Múzy
Muži by však mlčet neměli
Král do boje táh
s tou vraždící lůzou
Klaun třásl se hrůzou
a odvetu kul

Král do boje táh
a v červáncích vlídných
zřel na čele bídných
jak vstříc jde mu klaun
Když západ pak vzplál
tok potoků temněl
Klaun tušení neměl
jak zahynul král

Kdekdo křičel při té hrůze
Inter arma silent Musae
Krále z toho strachu trefil šlak
Klaun tiše se smál
a zem žila dále
a neměla krále
Klaun na loutnu hrál
Klaun na loutnu hrál

Karel Kryl

Podivná ruleta

1. V studené parádě kožených křesel,
kožených křesel, kožených křesel
sešli se k poradě výrobci hesel,
výrobci hesel, výrobci hesel,
mnohé, co hrozilo, pozbylo punce,
za okny mrazilo srpnové slunce
a křičelo na lidi "pamatuj!",
a křičelo na lidi "pamatuj!"

2. Pod hnědí sieny sežehlých trámů
sežehlých trámů, sežehlých trámů
hleděly hyeny na věže chrámů,
na věže chrámů, na věže chrámů,
v ulici trpěly pahýly stromů,
hleděly na střely v průčelích domů
a křičely na lidi "pamatuj!",
a křičely na lidi "pamatuj!"

Rec: Jen najatý přístěnek zapadal prachem,
jen pavouci v síti a trpký pach klihu,
a embrya myšlenek chvěla se strachem,
kéž nemusí žíti, kéž nemusí z lihu!

3. V zelené zahradě slyšel jsem trávu,
slyšel jsem trávu, slyšel jsem trávu,
mluvila o zradě, o pěstním právu,
o pěstním právu, o pěstním právu,
mluvila o mužích s tvářemi šelem,
mluvila o růžích nad dívčím čelem,
jež křičely na lidi "pamatuj!",
jež křičely na lidi "pamatuj!"

4. Před sebou muletu, vládci se smáli,
vládci se smáli, vládci se smáli,
podivnou ruletu s pistolí hráli,
s pistolí hráli, s pistolí hráli.

Rec: Minulo září, a ulicí chodí
jen milion tváří - těch zbloudilých lodí,
a žádná z nich neslyší "pamatuj!",
a žádná z nich neslyší "pamatuj!" "Pamatuj!"

Karel Kryl

Pasážová revolta

Nosíme z módy kopretiny
čímž okrádáme stáda
a vůl - kdys jméno obětiny
je titul kamaráda
Na obou nohách vietnamku
a jako komfort hlavu
Na klopě placku jak psí známku
Znak příslušnosti k davu

I naše generace
má svoje prominenty
Program je rezignace
a facky argumenty
Potlesk je k umlčení
a pískot na pochvalu
a místo přesvědčení
jen pití píva Z žalu

Pod zadkem stránku Dikobrazu
vzýváme Zlaté tele
Sedáme v koutcích u obrazů
Čekáme Spasitele
Civíme lačně na měďáky
My - Gottwaldovi vnuci
A nadáváme na měšťáky
tvoříce - Revoluci

I naše generace
má svoje kajícníky
a fízly z honorace
a skromné úředníky
a tvory bez svědomí
a plazy bez páteře
a život v bezvědomí
a lásku K nedůvěře

Už nejsme nejsme to co kdysi
Už známe ohnout záda
Umíme dělat kompromisy
a zradit kamaráda
A vděčni dnešní Realitě
líbáme cizí ruce
A jednou zajdem na úbytě
z té smutné revoluce

I v naší generaci
už máme pamětníky
a vlastní emigraci
a vlastní mučedníky
A s hubou rozmlácenou
dnes zůstali jsme němí
Ne - nejsme na kolenou
Ryjeme držkou v zemi!

Jaro desáté

Trs trnů tesá "T" a tyran tleská z trůnu,
je jaro desáté, jež voní po ocúnu,
plyš prachu píše po zdech písmena šedivá,
ne píseň, pouhý povzdech, který se nezpívá, který se nezpívá.

Pláč deště kropí sníh, den vypráví si s Vesnou,
kdo vzdechne po písních, jež nezrozeny zesnou,
jsou léta soudci přísní, jimž slzí nezbývá
pro mrtvé sloky písní, jež nikdo nezpívá, jež nikdo nezpívá.

Tvar touhy v řezbách sní a ze snů slůvka spřádá,
chlad světa bez básní, jež nikdo nepostrádá,
vlas bardů vzkvetl plísní jak dřeva trouchnivá
nad hroby mrtvých písní, jež nikdo nezpívá, jež nikdo nezpívá.

Strach s tichem - dary tmy, jež smíchu pouští žilou,
a tryzna za rytmy, jež buší pod mohylou,
[: jen povzdech plný stesku, když zima tesá "T",
kříž na náhrobní desku pro jaro desáté, pro jaro desáté. :]

Karel Kryl

Karavana mraků

Slunce je zlatou skobou na vobloze přibitý,
pod sluncem sedlo kožený,
pod sedlem kůň, pod koněm moje boty rozbitý
a starý ruce sedřený.

Refrén: Dopředu jít s tou karavanou mraků,
schovat svou pleš pod stetson děravý,
/: jen kousek jít, jen chvíli, do soumraku,
až tam, kde svítí město, město bělavý. :/

Vítr si tiše hvízdá po silnici spálený,
v tom městě nikdo nezdraví,
šerif i soudce - gangsteři, voba řádně zvolený,
a lidi strachem nezdravý.

Sto cizejch zabíječů s pistolema skotačí
a zákon džungle panuje,
provazník plete smyčky, hrobař kopat nestačí
a truhlář rakve hobluje.

Refrén: V městě je řád a pro každého práce,
buď ještě rád, když huba voněmí,
/: může tě hřát, že nejsi na voprátce
nebo že neležíš pár inchů pod zemí. :/

Slunce je zlatou skobou na vobloze přibitý,
pod sluncem sedlo kožený,
pod sedlem kůň, pod koněm moje nohy rozbitý
a starý ruce sedřený.


Refrén: Pryč odtud jít s tou karavanou mraků,
kde tichej dům a pušky rezaví,
/: orat a sít od rána do soumraku
a nechat zapomenout srdce bolavý. :/

Karel Kryl

Tak vás tu máme

Tak vás tu máme, bratři z krve Kainovy,

poslové noci, která do zad bodá dýku,

tak vás tu máme, bratři, vnuci Stalinovi,

však ne tak jako včera, dnes už bez šeříků,

však díky za železné holubičky míru

a díky za polibky s chutí hořkých mandlí,

v krajině přelíbezné zavraždili víru,

na cestě rudé šípky jako pomník padlých.

Vám poděkování a vřelá objetí

za provokování a střelbu do dětí,

a naše domovy nechť jsou vám domovem,

svědky jsou hřbitovy páchnoucí olovem.

Vím, byla by to chyba - plivat na pomníky,

nám zbývá naděje, my byli jsme a budem,

boľšoje vam spasibo, braťja zachvatčiki,

spasibo bolšeje, nikogda nězabuděm,

nikogda nězabuděm!

(Karel Kryl)

Monology

Do čtverce patia stín padá mezi slova,
mlčíme ty i já, pak promluvíme znova,
život je prožitý a v rohu mlčí běsi,
mluvíme já i ty, a nerozumíme si.

Zšeřelou krajinou jde žebrák žití mého,
já myslím na jinou, ty myslíš na jiného,
zraněný pária a pýcha baronesy,
mluvíme ty i já, a nerozumíme si.

Ref:
Dva u jednoho stolu nad vázou s květinami,
dvě písně, lhané v mollu - dvě lodi mezi krami,
a slina z dračí tlamy ve sklínce alkoholu,
tím více jsme tu sami, čím déle jsme tu spolu,
ta da da ...

Za řevem diskoték a světa,kde se vraždí,
jsme blízko na dotek, a přece oba za zdí,
myslíce na city, jež byly kdysi kdesi,
mluvíme já i ty, a nerozumíme si.

Za slovy slova jdou a nevydají větu,
pod tlící hromadou nedarovaných květů,
dekretů na byty a dýchaného smogu
mlčíme já i ty v dvojitém monologu.

Ref:
Jen slina z dračí tlamy ve sklínce alkoholu,
tak neskonale sami, tak nekonečně spolu,
dva u jednoho stolu, dvě lodi mezi krami,
je předaleko k molu a temno nad vodami,
ta da da...

 Karel Kryl

Nehažte kamení

Prosím, nehažte kamení, nehažte kamení na mou tvář,
nosím ďáblovo znamení, na čemž nic nemění svatozář,
a proto prosím, nechte těch ohledů, nechte těch ohledů bezcenných,
děsím se vašich pohledů přes hlavy sousedů upřených.

Za chvíli rozsudek hlasitě přednesou,
a potom poběží pro sako z pruhů,
prý pro můj posudek více mě nesnesou,
a naší mládeži půjde to k duhu.

Spěchám, nechte těch proslovů, nechte těch proslovů o scestí,
nechám na cestě k domovu rezavou podkovu pro štěstí,
pro štěstí, pro štěstí, pro štěstí ...

Karel Kryl

Bratříčku, zavírej vrátka!

Bratříčku,nevzlykej, to nejsou bubáci,
vždyť už jsi velikej, to jsou jen vojáci,
přijeli v hranatých železných maringotkách.

Se slzou na víčku hledíme na sebe,
buď se mnou, bratříčku, bojím se o tebe
na cestách klikatých, bratříčku, v polobotkách.

Ref: Prší a venku se setmělo,
tato noc nebude krátká,
beránka vlku se zachtělo,
bratříčku, zavřel jsi vrátka?

Bratříčku, nevzlykej, neplýtvej slzami,
nadávky polykej a šetři silami,
nesmíš mi vyčítat, jestliže nedojdeme.

Nauč se písničku, není tak složitá,
opři se, bratříčku, cesta je rozbitá,
budeme klopýtat, zpátky už nemůžeme.

Ref: Prší a venku se setmělo,
tato noc nebude krátká,
beránka vlku se zachtělo,
bratříčku, zavírej vrátka! Zavírej vrátka!

Nevidomá dívka

V zahradě za cihlovou zídkou
popsanou v slavných výročích
sedává na podzim na trávě před besídkou
děvčátko s páskou na očích
Pohádku o mluvícím ptáku
nechá si přečíst z notesu
Pak pošle polibek po chmýří na bodláku
na vymyšlenou adresu

Prosím vás nechte ji ach nechte ji
tu nevidomou dívku
prosím vás nechte ji si hrát
Vždyť' možná hraje si
na slunce s nebesy
jež nikdy neuvidí
ač ji bude hřát

Pohádku o mluvícím ptáku
a o třech zlatých jabloních
a taky o lásce již v černých květech máku
přivezou jezdci na koních
Pohádku o kouzelném slůvku
jež vzbudí všechny zakleté
Pohádku o duze jež spává na ostrůvku
na kterém poklad najdete

Prosím vás nechte ji ach nechte ji
tu nevidomou dívku
prosím vás nechte ji si hrát
Vždyť možná hraje si
na slunce s nebesy
jež nikdy neuvidí
ač ji bude hřát

V zahradě za cihlovou zídkou
popsanou v slavných výročích
sedává na podzim na trávě před besídkou
děvčátko s páskou na očích
Rukama dotýká se květů
a neruší ji motýli
Jen tiše hraje si s řetízkem amuletu
jen na chvíli

Prosím vás nechte ji ach nechte ji
tu nevidomou dívku
prosím vás nechte ji si hrát
Vždyť' možná hraje si
na slunce s nebesy
jež nikdy neuvidí
ač ji bude hřát

Karel Kryl

Lásko!

Pár zbytků pro krysy
na misce od guláše
milostné dopisy
s partií mariáše

Před cestou dalekou

zpocený boty zujem

a potom pod dekou

sníme když onanujem

Lásko zavři se do pokoje

Lásko válka je holka moje

s ní se miluji

když noci si krátím

Lásko slunce máš na vějíři

Lásko dvě třešně na talíři

ty ti daruji

až jednou se vrátím

Dvacet let necelých

Odznáček na baretu

S úsměvem dospělých

vytáhnem cigaretu

V opasku u boku

nabitou parabelu

Zpíváme do kroku

pár metrů od bordelu

Lásko zavři se do pokoje

Lásko válka je holka moje

s ní se miluji

když noci si krátím

Lásko slunce máš na vějíři

Lásko dvě třešně na talíři

ty ti daruji

až jednou se vrátím

Pár zbytků pro krysy

a taška na patrony

Latrína s nápisy

jež nejsou pro matróny

Není čas na spaní

Smrtka nám drtí palce

nežli se zchlastaní

svalíme na kavalce

Lásko zavři se do pokoje

Lásko válka je holka moje

s ní se miluji

když noci si krátím

Lásko slunce máš na vějíři

Lásko dvě třešně na talíři

ty ti daruji

až jednou se vrátím

(Karel Kryl)

Gloria

Je noc, v které nezpívá andělů chór
a nevidět více kov s příchutí slanou,
pláč na písku ulpívá u paty hor
a vánoční svíce dnes na hrobech planou,
Gloria nezní, tlí mudrci v krytech a Herodes bdí,
Gloria nezní, jsou střepiny v bytech u rozbitých zdí.

Vše zalito svitem, i neony měst,
tři vteřiny ticha, v nichž umlkly zbraně,
svět pohrdl citem a táže se hvězd,
proč proroctví lichá jsou podobna hraně,
Gloria nezní, teď zpívají hlavně žalm "Chtíc, aby lkal",
Gloria nezní vzdor hvězdě, jež slavně plá nad hřbety skal.

Je tichá noc svatá, v níž nepadá sníh
a šílenec Svět řekou bláta se brodí,
je slepý a hmatá po ořízkách knih,
snad po stovkách let znova Kristus se zrodí,
Gloria zazní a přeroste tráva přes písečný vír,
Gloria zazní, buď na nebi sláva a na Zemi mír.

(Karel Kryl)