Mrtví

Stále jsou naši mrtví s námi

a nikdy vlastně nejsme sami

A přicházejí jako stíny

ve vlasech popel kusy hlíny

Tváře jakoby vymazané

a přece se jen poznáváme

Po chrpách, které kvetly loni

slabounce jejich ruce voní

Tiše mne zdraví jako svého

hrbáčka času přítomného

Jan Skácel

Pozdraveno budiž světlo.

Pozdraveno budiž světlo.

Světlo ve tmě svítí, tma je nepohltí.

To světlo osvěcuje každého člověka.

Pozdraveno budiž světlo.

Jan Skácel

Chvíle

Za žádnou pravdu na světě.

Ale jestli chceš,

za malý pětník ticha.

Je chvíle, která půlí krajinu.

Pokorný okamžik,

kdy někdo za nás dýchá.

a je to prosté jako zázrak

a jako věčnost ve chvíli

kdy zase znovu nebudeme

jako jsme předtím nebyli

maminko nejsi je to dávno

a my jsme malou chvíli zbyli

udělali jsme toho málo

a ani smrt jsme nezabili

ať temno světlu ustoupí

ta stará prosba stále tkví

jak zbytek rzi a jako v snách

na slunečních ach hodinách

dospělé básně chodí vzpřímené

čtyřverší ale čtyřverší má krátká

přicházejí za mnou po čtyřech

jak ovečky a oslík nebo pacholátka

člunek je rychlý a nit nekonečná

v osnovu věčnou věčný tkadlec tká

i pády hvězd i léto podzimu

jestřába na nebi a žlutá housátka

Jan Skácel

Obloha

Obloha Panna Marie

zjevila se mi po klekání

v blankytném klíně nesla lilie

a srp a hvězdné vyšívání

Opilým měste spal jsem měsíce

Teď procitám náhle pod šeříkem

Marie Panno jasná denice

smiluj se nad hříšníkem

Vítězslav Nezval

Podivná hodina

Přepadená žena sténá pod úderem pažby,

prostitutka unavená padla na dno dlažby.

Soše v parku slzy kanou na kamenné vnady

a já s tváří ustaranou potácím se tady.

Do očí padá prach a mour,

vzhůru se nikdo nedívej,

a slzy okapovejch rour

kanou na chodník šedivej.

Z dálky slyšet pláč a klení, někdo přejel pejska,

lehká slečna zuby cení, z oken barva prejská.

Dítě křičí, že chce čůrat, ale matka mlčí,

v okně stojí polní kurát, v ruce máky vlčí.

Podivná je to hodina,

podivná je to ulice,

poslední okno zhasíná,

svítí jen kousek měsíce.

V dálce slyším řeku hučet a se zbraní sečnou

vyřizuji starý účet s jednou mladou slečnou.

Co se stalo, to se stalo, všechno jsem jí vyčet.

Dítě už se počůralo a přestalo křičet.

Podivná je to hodina,

podivné je to svítání,

ten, kdo tou dobou vzpomíná,

těžko se pláči ubrání.

Lehká slečna sebou řízla, svět se krví zalil

a já marně hledám fízla, kterej by mě zbalil.

V dálce kdosi přejel pejska, už se rozednívá,

z vlčích máků barva prejská, polní kurát zpívá:

Podivná je to hodina,

podivný je to znamení,

vždyť vadne i ta květina

a na rtech úsměv zkamení.

Jedovatá moucha bzučí svoji píseň tesknou

a mne příchod rána mučí, oči se mi lesknou.

Děsí mne, že i ta moucha dovede se dívat.

Teď ať nikdo neposlouchá, já si budu zpívat:

Podivná je to hodina,

do očí padá prach a mour,

ten, kdo tou dobou vzpomíná

na slzy okapovejch rour,

těžko se pláči ubrání,

uvadne i ta květina,

podivný je to svítání,

podivná je to hodina.

(Jiří Suchý)

Haiku - Ostrov na ostrov

Ostrov na ostrov!
Letní moře -
na kousky roztříštěný kov!


Macuo Bašó

Chyby broskví - 25

je v andách velký bílý lom
a na dně lomu bílé lamy
a bílý klavír rozlámaný
a do klavíru bije hrom
Jan Skácel - Chyby broskví

Jediná slina ve vlasech Venuše

Že žárlím bláznivě ?

Že to nic není,

nějaký prchavý dotek ?

Polibek, který zhasne,

dřív nežli zabliká ?

Musím ti tedy říci něco, co nevíš:

Jediná slina ve vlasech Venuše

promění tu sochu Venušinu

v pouhý kus podstavce,

jenž nese slinu. 

Milan Kundera

Oříšky pro černého papouška - 28

a je to prosté jako zázrak
a jako věčnost ve chvíli
kdy zase znovu nebudeme
jako jsme předtím nebyli

Jan Skácel

Na prázdné dlani kamínek

naděje malý kamínek
na prázdné dlani zmizel kam
ach kdosi oblázkem tím hodil
a dohodil až ku hvězdám
zapomenout co bude příště
a neváhat a znovu jít
ve stíhu léta přes strniště
a bosé srdce nezradit
pro jakou radost a pro jaké štěstí
co zůstalo a co je slíbené
uhelná noc a neodkladné ráno
a čirá slza na oddénku dne

Jan Skácel

81. čtyřverší

moc se mi stýská k večeru se bojím
nezlob se proto mívám strach jak dítě
a nevím z čeho strach má velké oči
je jako kočka potmě uvidí tě

Jan Skácel - Oříšky pro černého papouška

Jak namalovat portrét ptáka

Musíte nejdřív namalovat klec
s otevřenými dvířky
pak namalovat
pro ptáka
něco krásného
a prostého
a milého
co ptáka přiláká
postavit plátno poblíž stromu
na zahradě
v hájku
nebo v lese
ukrýt se za strom
a mlčet
nehnout ani brvou...
Někdy pták přiletí hned se vší kuráží
a jindy váhá celé roky
než se odváží
Nesmíte ztratit trpělivost
čekat
čekat třeba celou věčnost
Čas čekání
však není nijak úměrný
kvalitě obrazu
Když konečně pták přiletí
pokud přiletí že
musíte mlčet z hloubi duše
počkat až vletí do klece
a když je uvnitř
musíte zlehka zavřít štetcem dvířka
a potom
smazat všecky mříže
a dávat pozor abyste mu nezkřivili ani pírko
Musíte namalovat strom
a najít pro ptáka
tu nejkrásnější větev
a namalovat listí na větvích a svěží vánek
sluneční paprsky
a bzukot hmyzu v žáru léta
a potom čekat až pták začne zpívat
Jestliže nezpívá
je to zlé znamení
znamení že obraz není k ničemu než k vyhození
Když zpívá je to dobré znamení
znamení že obraz je bez kazu
Zlehýnka vytrhněte
jedno z ptačích per
a napište své jméno v rohu obrazu.

Jacques Prévert

Maškary

Ven z šedivých baráků
vylezly maškary
v ledovém jitru
v den po soudné noci
Pět slaměných širáků
Pět lahví Campari
a nenávist v nitru
co odznaky moci

Jdou cvičení sloni
a cvičení pávi
Pár cvičených koní
a cvičené krávy
Jdou cvičení švábi
a cvičené žáby
Jdou cvičení mroží
a za nimi - s noži ­
jdou - cvičení - lidé

Mráz dohnal je k poklusu
Plameny šlehají
modře a zlatě
jak žíravé růže
a na půlce globusu
maškary čekají
v přepestrém šatě
a s bičíky z kůže

A cvičené krysy
a volavčí pera
a tak jako kdysi
a tak jako včera
i dnešní den znova
vždy bojí se slova
a s dětskými vlčky
zas točí se mlčky
i cvičení lidé

A maškary kynou vstříc
divnému sněmu
Zní do ticha hlasy
jež slyšet je všude
Až soudné dny minou
že konec je všemu
Jen na věčné časy
že masopust bude

Jdou cvičení sloni
a cvičení pávi
Pár cvičených koní
a cvičené krávy
Jdou cvičení švábi
a cvičené žáby
jdou cvičení mroži
a za nimi - s noži ­
dál - jdou - cvičení - lidé. . .

Karel Kryl

Krátký popis léta

Požáry Ze čtyř stran hoří léto

Omamně kvetou akátové háje

zelená duše vína doutná na vinicích

krvácí vlčí máky v obilí

Přichází tma

a po stříbrném mostě kráčí luna

Svět je jak chleba vytažený z pece

a noc ujídá

vlaštovky hbité rovnou nití

studánky k nebi přišívají

rovný je den a slunce svítí

na rovné léto v rovném kraji

Jan Skácel

Máchovské variace VII.

Hluboko pod ním krásný dol,
temné jej hory broubí kol,
lesů věnec objímá.
Jasné jezero dřímá
u středu květoucího dolu.
Nejblíž se modro k břehu vine,
dále zeleně zakvítá,
vzdy zeleněji prosvítá
až posléz v bledé jasno splyne.

K.H.Mácha - Máj

Máchovské variace VI.

Vidíš-li poutníka, an dlouhou lučinou
spěchá ku cíli, než červánky pohynou?
Tohoto poutníka již zrak neuzří tvůj,
jak zajde za onou v obzoru skalinou,
nikdy – ach nikdy! To budoucí život můj.
Kdo srdci takému utěchy jaké dá?
Bez konce láska je! – Zklamánať láska má!

K.H.Mácha - Máj

Máchovské variace V.

„Jak krásnáť noc! Jak krásný svět!
Jak světlo – stín se střídá!
Ach – zítra již můj mrtvý hled
nic více neuhlídá!
A jako venku šedý mrak
dál – dál se rozestírá:
tak – “ Sklesl vězeň, sklesl zrak,
řetězů řinčí hřmot, a pak
u tichu vše umírá.

K.H.Mácha - Máj

Máchovské variace IV.

Intermezzo I

Půlnoc

(krajina)

V rozlehlých rovinách spí bledé lůny svit,
kolem hor temno je, v jezeru hvězdný kmit,
nad jezerem pahorek stojí.
Na něm se sloup, s tím kolo zdvíhá,
nad tím se bílá lebka míhá,
kol kola duchů dav se rojí;
hrůzných to postav sbor se stíhá.

Sbor duchů

„V půlnočních ticho je dobách;
světýlka bloudí po hrobách,
a jejich modrá mrtvá zář
svítí v dnes pohřbeného tvář,
jenž na stráži – co druzí spí –
o vlastní křížek opřený
poslední z pohřbených zde dlí.
V zenitu stojí šedý mrak
a na něm měsíc složený
v ztrhaný mrtvý strážce zrak,
i v pootevřené huby
přeskřípené svítí zuby.“

K.H. Mácha - Máj

Máchovské variace III.

Hluboké ticho té temnosti
zpět vábí časy pominulé,
a vězeň ve svých snách dny mladosti
zas žije dávno uplynulé.
To vzpomnění mladistvých let
mladistvé sny vábilo zpět;
a vězně oko slzy lilo,
srdce se v citech potopilo; –
marná to touha v zašlý svět.

K.H.Mácha - Máj

Vzpomínky mrtvého harlekýna

Za živa jsme se živili pokrmy světců
a pili víno postříkané mědí
A když kolem šla a brala za ramena
slepotu večera snídali jsme tiše

Jsou hrdla hrdélka a prodlévání
na dlouhé chvíli
Přidánky dnů a suché hastrmani

A kde jé Strachotín a Strachůjov
dvě obce
kam jsme chodívali pěšky

Já mrtvy harlekýn
trvám i po smrti neochvějně na tom
že slunce zacházející za hory
je krásné

V cetkách se rozhostilo ticho
a ptáci splétají cůpky

Na poli kde se říká
na Dávném prosu
roste naše smrt a je to mařinka


Jan Skácel - sbírka Krajina s hlavou obrácenou zpátky