Jdem zpátky do lesů...

Sedím na kolejích, které nikam nevedou, 
koukám na kopretinu, jak miluje se s lebedou. 
mraky vzaly slunce zase pod svou ochranu, 
jen ty nejdeš, holka zlatá, kdypak já tě dostanu. 

Ref.: 
Z ráje, my vyhnaní z ráje, 
Kde není už místa, prej něco se chystá. 
Z ráje, nablýskaných plesů, 
Jdem zpátky do lesů, za nějakej čas. 

Vlak nám včera ujel, ze stanice do nebe, 
málo jsi se snažil a málo šel jsi do sebe, ¨ 
šel jsi vlastní cestou a to se zrovna nenosí 
i pes, kterej chce přízeň, napřed svýho pána poprosí. 

Ref.: 
Z ráje … 


Už tě vidím zdálky, jak máváš na mě korunou, 
jestli nám to bude stačit, zatleskáme na druhou, 
sebereme všechny, co si dávaj rande za branou, 
v ráji není místa, možná v pekle se nás zastanou. 

Ref.: 
Z ráje … 



Pavel Žalman Lohonka


videoklip

Na červený listině

Je to smutné, co zbylo z nás,
papírové střely na kobercích lásky,
písně, které zněly, spolykaly pásky,
kamarády přestavěli jako dům,
duše z betonu a patent na rozum.

Ref:
Je to náš svět, po víně mládnem,
je to náš svět, nechcem a stárnem,
je to náš svět, když aspoň tělem vládnem,
je to náš svět, a stejně rukou mávnem.

Je to smutné, co zbylo z nás,
na červený listině hned vedle ptáků,
po zvrácený hostině svět bez tuláků,
někde hodně dole naše příjmení,
to je pro člověka špatný znamení.

Ref:
Je to náš svět ...

Je to smutné, co zbylo z nás,
kam se to schováváš dnes človíčku blázne,
když pravda nabídla paní lži rámě,
na který dálnici zůstal jsi stát,
a která holka dnes bude tě hřát.

Ref:
Je to náš svět ...

Pavel Žalman Lohonka

Na rozloučenou

1. Kolikrát jsem to už vzdal,
kolikrát na hanbu šel,
do pekla však nepřišel.

2. Kolikrát z pravdy jsem zběh',
kolika lžím vrátil zrak,
kolikrát ujel mi vlak.

R: Na časy blýská se a my stále dál,
táhnem ten dřevěnej prám,
a komu stýská se, dlouho na kraji stál,
sedne si ke stolu k nám.

3. Kolikrát pomoh' mi strach,
kolikrát zradil mě sen,
našel mě zas bílej den.

4. Kolika hvězd já se ptal,
kolikrát vlastně jsem žil,
kolikrát nepochopil.

R: Na časy blýská se...

Pavel Žalman Lohonka

Nikdo se nesmál

1. U dveří mi zazvonil svět,
já vypad' z plínek rovnou do ráje,
v tom ráji hrál se špatnej kabaret,
dávali smích, dávali smích,
nikdo se nesmál, tu du du du.

2. Hlavou mi vrtá zvědavej červotoč,
když hladím tvoje tělo ocejchovaný,
a pak se směju a vůbec nevím proč,
proč kolem nás, proč kolem nás,
nikdo se nesmál, tu du du du.

R: V hospodě pláče harmonika dětí,
pocestný vítá u pípy klaun,
jakpak se máme, jak to s náma letí,
až ke hvězdám, až ke hvězdám,
nikdo se nesmál, tu du du du.

3. Stojím frontu na děravej fáč,
denně slyším smutný řehtání,
morálku těch, co drží karabáč,
tu dobře znám, na koně mý,
nikdo se nesmál, tu du du du.

4. Po nocích žiju, už nemám ani strach,
i když mi vezmou kliku ze dveří,
stejně bych oknem za muzikou plách,
a nikdy víc a nikdo víc,
by se mi nesmál, tu du du du.

R: V hospodě pláče...
Pavel Žalman Lohonka