Pasážová revolta

Nosíme z módy kopretiny
čímž okrádáme stáda
a vůl - kdys jméno obětiny
je titul kamaráda
Na obou nohách vietnamku
a jako komfort hlavu
Na klopě placku jak psí známku
Znak příslušnosti k davu

I naše generace
má svoje prominenty
Program je rezignace
a facky argumenty
Potlesk je k umlčení
a pískot na pochvalu
a místo přesvědčení
jen pití píva Z žalu

Pod zadkem stránku Dikobrazu
vzýváme Zlaté tele
Sedáme v koutcích u obrazů
Čekáme Spasitele
Civíme lačně na měďáky
My - Gottwaldovi vnuci
A nadáváme na měšťáky
tvoříce - Revoluci

I naše generace
má svoje kajícníky
a fízly z honorace
a skromné úředníky
a tvory bez svědomí
a plazy bez páteře
a život v bezvědomí
a lásku K nedůvěře

Už nejsme nejsme to co kdysi
Už známe ohnout záda
Umíme dělat kompromisy
a zradit kamaráda
A vděčni dnešní Realitě
líbáme cizí ruce
A jednou zajdem na úbytě
z té smutné revoluce

I v naší generaci
už máme pamětníky
a vlastní emigraci
a vlastní mučedníky
A s hubou rozmlácenou
dnes zůstali jsme němí
Ne - nejsme na kolenou
Ryjeme drškou v zemi!

Karel Kryl

Jdem zpátky do lesů...

Sedím na kolejích, které nikam nevedou, 
koukám na kopretinu, jak miluje se s lebedou. 
mraky vzaly slunce zase pod svou ochranu, 
jen ty nejdeš, holka zlatá, kdypak já tě dostanu. 

Ref.: 
Z ráje, my vyhnaní z ráje, 
Kde není už místa, prej něco se chystá. 
Z ráje, nablýskaných plesů, 
Jdem zpátky do lesů, za nějakej čas. 

Vlak nám včera ujel, ze stanice do nebe, 
málo jsi se snažil a málo šel jsi do sebe, ¨ 
šel jsi vlastní cestou a to se zrovna nenosí 
i pes, kterej chce přízeň, napřed svýho pána poprosí. 

Ref.: 
Z ráje … 


Už tě vidím zdálky, jak máváš na mě korunou, 
jestli nám to bude stačit, zatleskáme na druhou, 
sebereme všechny, co si dávaj rande za branou, 
v ráji není místa, možná v pekle se nás zastanou. 

Ref.: 
Z ráje … 



Pavel Žalman Lohonka


videoklip

Řekli mi vrať se

1. Čistím si frak a sbírám síly 
   v klínu bílých palečnic 
   hladí mi tvář co ponížily
   ale dál už nic 
   

R: Řekli mi vrať se 
   léto je krátký 
   a obraz tvůj má zlatej rám
   řekli mi vrať se
   no tak jdu zpátky
   otcové matky
   mířím k vám 

2. Od pravdy kus a blízko k válce 
   za starej dobrej lepší svět 
   na tisíc let a na tři palce 
   měl bych závidět 
R: 
3. Předobrá dámo jen pusť mou hlavu 
   neumí nic už vykouzlit 
   obětuj bohům, cti i právu 
   já už musím jít 
R:  ...psové a kočky 
       mířím k vám 

Druhá Tráva

...šlapou bačkůrky strachu... (Battledress)

Zapnu vzpomínkovou frézu romantiky battledressů
a najednou je mi šestnáct let,
když jsem byl do čundrů janek, dřív, než zpíval Wabi Daněk
když jsem poznal celtovanej svět.


Strašně jsem chtěl, než zestárnu, battledress mít i usárnu,
a pak jsem stál na nádraží i já,
zabalený saky-paky, na sobě tu bundu khaki
s domovenkou Czechoslovakia".


Silver A, Silver B, pak poslední pozdrav z paluby,
šlapou bačkůrky strachu i holínky záhuby,
právě slét' bílý květ, noc je protržená obálka,
už se k lesům snáší Valčík, Švarc a Opálka.


Horečně se potí záda a ruka už stengun skládá,
mercedes se blíží od Břežan,
pak ožehne výbuch zdola pyšný profil protektora,
s kletbou Gabčík odhazuje zbraň.


Silver A, Silver B, pak poslední pozdrav z paluby,
šlapou bačkůrky strachu i holínky záhuby,
právě slét' bílý květ, noc je protržená obálka,
už se k lesům snáší Gabčík, Kubiš, Opálka.


Půl čtvrté a potom celá, motory zní u kostela,
v kterém sedm stínů tají dech,
už se vojsko staví do řad, Jidášové žijí pořád,
a už salvy duní na schodech.


Silver A, Silver B, holky krásněj', válka-neválka,
vzpomínám na ta jména - Bublík, Hrubý, Opálka,
Silver A, Silver B, smrťák roztočil už osudí,
it's a long way to Tipperary, kov na spánku zastudí.


Antropoid ...
Out Distance ...
Tin ...
Bioscop ...
Percentage ...
Zinc ...
Antimony ...


Silver A, Silver B, ozvěny stengunů doráží,
Resslovkou kráčím dolů ke smíchovskýmu nádraží ...


Honza Vyčítal

Babylon

Když hrdost s prasaty se válí na kompostě,
v korytě perly jsou a nouze v podhradí,
[: jdu s tebou, plešatý, po babylonském mostě,
pod bledou kulisou na temném pozadí. :]


Tvá ruka chvěje se, snad strachem nebo touhou,
v podpaží zvlhla jsi, jen chvíli od klína,
[: na špatné adrese, kde kdekdo chce být slouhou,
kde všichni souhlasí a každý proklíná. :]


R: Ach, lásko, co se s námi stalo, vždyť blbství zívající
nám véčka prstů vzalo i světlá světla svící,
a správci staronoví dál v kalné vodě loví,
zvuk mincí mezi slovy, co říci, co říci, co říci?


Amora bez luku už překřičely žestě,
v hospůdce se sloupy si se mnou víno dej,
vedu tě za ruku po babylónském městě,
ty nejsi ke koupi, já nejsem na prodej,
vedu tě za ruku po babylónském městě,
ty nejsi ke koupi, já nejsem na prodej!


Karel Kryl

Lásko

Pár zbytků pro krysy
na misce od guláše
milostné dopisy
s partií mariáše
Před cestou dalekou
zpocený boty zujem
a potom pod dekou
sníme když onanujem

Lásko
zavři se do pokoje
Lásko válka je holka moje
s ní se miluji
když noci si krátím
Lásko slunce máš na vějíři
Lásko dvě třešně na talíři
ty ti daruji
až jednou se vrátím

Dvacet let necelých
Odznáček na baretu
S úsměvem dospělých
vytáhnem cigaretu
V opasku u boku
nabitou parabelu
Zpíváme do kroku
pár metrů od bordelu

Lásko zavři se do pokoje
Lásko válka je holka moje
s ní se miluji
když noci si krátím
Lásko slunce máš na vějíři
Lásko dvě třešně na talíři
ty ti daruji
až jednou se vrátím

Pár zbytků pro krysy
a taška na patrony
Latrína s nápisy
jež nejsou pro matróny
Není čas na spaní
Smrtka nám drtí palce
nežli se zchlastaní
svalíme na kavalce

Lásko zavři se do pokoje
Lásko válka je holka moje
s ní se miluji
když noci si krátím
Lásko slunce máš na vějíři
Lásko dvě třešně na talíři
ty ti daruji
až jednou se vrátím

Karel Kryl

Nový rok

O půlnoci když láme se rok jako chléb
sáhnu si na tepnu ucítím tep
to tepe krev slepého hodináře
a je to zvláštní pocit
a je to zvláštní pocit
sám sebe vyrvat z kalendáře

Venku na obloze svá pírka rozprostřel páv
půlnoc je chvíle prvních agenturních zpráv
a pevných slibů do nového roku
svět jako po narkóze
svět jako po narkóze
vstal a volá do útoku

V okýnku orloje se loutky uklání
hokynář s měšcem vojáček se zbraní
smrt kosu nabrousí
šašek cinkne činely
a lidé přejou si šťastný
šťastný šťastný a veselý

Rozcuchaná holčičko z Bangladéše
už tě nikdo nikdy neučeše
jsi moje nejsmutnější loňská fotka
láska je vyprodána
láska je vyprodána
a já jsem bolest potkal

Jsem o rok starší a smutnější než jsem byl
tak málo jsem dosud pochopil
i když jsem první těžkou nemoc přestál
za mým vozem se práší
za mým vozem se práší
a v předu neznámá je cesta

V okýnku orloje se loutky uklání
hokynář s měšcem vojáček se zbraní
smrt kosu nabrousí
šašek cinkne činely
a lidé přejou si šťastný
šťastný šťastný a veselý

O půlnoci když láme se rok jako chléb
sáhnu si na tepnu ucítím tep
to tepe krev slepého hodináře
a je to smutný pocit
a je to smutný pocit
začínat nové kalendáře 


Jarek Nohavica

Omezená suverenita

Račte, panstvo, vyslechnouti baladičku,
kterak možno usednouti na vějičku,
[: slyšte slova podložená četbou Tacita
o tom, co je omezená suverenita. :]

Od zastávky u Anděla lkala Lajka,
z amplionu dováděla balalajka,
[: balalajka rozladěná, velehlasitá
učí, co je omezená suverenita. :]

Z poloviny skryti stínem tamaryšku,
číhali jsme s Antonínem na Maryšku,
[: neboť, je-li polapena, pozná ta či ta,
jak vypadá omezená suverenita. :]

Jede Mařka autokarem z Pohořelce,
povídá si s Lomikarem o veselce,
[: jen co bude začepena, hned mu spočítá,
co znamená omezená suverenita. :]

Do účesu vpletla stužku s pery dravce,
vzpomněla si na častušku, na Psohlavce,
[: když je pečeť přelomena, právo neskýtá,
lidu zbude omezená suverenita. :]

S pečlivostí předojemnou palaš kuje,
dokuje, a pak si se mnou zalaškuje,
[: doma ho pak jeho žena bičem přivítá,
nastane mu omezená suverenita. :]

Mějte z toho poučení, lidé milí,
neházejte přesvědčení do obilí,
[: neboť, je-li zahozena flinta do žita,
přijde na vás omezená suverenita. :]

Za tenhleten morytátek mravokárný
zašijou tě ňákej pátek do cvokárny,
[: naučí tě vyškolená autorita,
kterak chutná omezená suverenita. :]

Karel Kryl

...je jen jediný svět (Zůstali jsme doma)

   Sto barevnejch slov nám na cestu svítí,
   sto barevnejch vět a lákavej cíl,
   prej až celej svět sám za nos se chytí,
   to pak nejpozději hned svůj dostanem díl.

  
R: Škoda slov, je jich víc nežli na nebi hvězd,
   škoda slov, co je jich u všech dálnic a cest,
   co je zdí, co je ploch, smutnejch pomníků slov,
   zatím nám na záda prší a nespraví střechu a krov
   sto barevnejch slov, sto barevnejch slov.

2. Sto darebných slov se mi na jazyk vtírá,
   marně odvahu sbírám, když nevím, jak říct,
   že můj havraní strach, strach o kousek sýra
   byl větší než stud, že jsem neřekl nic.

R: Ale věř, že bych rád aspoň pro tebe lhal
   zelenou, růžovou, jak to fajn bude dál,
   voňavý opiát, abys klidněji spal,
   prší a venku se setmělo a nechce se ven do ulic,
   doma nás zůstalo víc, doma je nás zas víc.

3. Tolik velikých slov jsi za ta staletí zažil,
   tolik zmarněných let, tolik zbytečných chyb,
   a jen vysoký plot náš tichý zpěv stráží,
   že tu chceme mít svět, co zpívá nahlas a líp.

R: Co je nás, nás je víc nežli na nebi hvězd,
   a co je zdí, co je lží i třeba uprostřed měst,
   jediným znamením je tvoje čest,
   za krk nám krvavě prší, podej mi ruku teď hned,
   je jen jediný svět, je jen jediný svět.

 Samson + Vlasta Redl + Slávek Janoušek 

Dohrála hudba v nás

1. Dohrála hudba v nás
zanikla v tónech dřív už známých
Dohrála hudba v nás
A léto nové písně mámí
Slyším jak hrajou z otevřených dveří krámů
Stokrát vyzkoušená slova načesaný hluk
Co duši zaléhá co v uších zaléhá
Zvuky aut zvuky cest co nás dovedou prý až za štěstím

2. Dohrála hudba v nás
Bez ovací a bez tleskání
Nikdo ji nekoupí
a nikdo neprodá, není k mání.
Vím její melodii nikde nikdo nenahrál
Je prostě pryč ale hledám dál
Jsem přece muzikant zkušený v hledání
Mám k tomu nadání každý to říká mám nadání

3. Já vím svět je veliký
A neleží mi u nohou
Krupiér karty vymění
A staré do hry nemohou
Vidíš všechno se mění, jen ty jsi stejná
Pojď dál to se oslaví, budoucnost nadějná
Jó když se štěstí unaví, necháme hříchy spát
Noc je dáma co všechno ví

4. Jak se zdá hledat nestačí
chce to někdy umět vzdát
A času mám boty netlačí
Takže se nemusíš bát
Že moje krásná minulost už je taky na prodej
Prodám, jsem přece čaroděj, mám devět životů
a všechny se mi nehoděj a za tvou samotu
dám svou vlastní, klidně se ptej

5. Může být že přijdeš
Zase jednou někdy na koncert
To víš čas ten nakonec
Vždycky všechno obrátí v žert
A stejně dál se mi zdá, když tak usínám že někdo zpívá
Slyším co už jsem zapomněl, hledal jsem kde se dá
A nikde jsem nic nenašel, jak rád bych uvěřil
Že jsem si všechno jen vymyslel

Vlasta Redl

Smích a pláč

1. Katedrály zvoní

králův monogram

zlaté hřívy koní

a zlaté hřívy dam

spousta splatných šeků

a dlouhý rodokmen

část legendy věků

a tisíc krásných žen

R: Katedrály zvoní

a někde pobíhá karabáč

zlaté hřívy koní

a každý jen se ptá co jsou zač

a kolem nich zní smích i pláč

kolem nich zní smích i pláč

smích i pláč

smích i pláč

3. Pak v koutě hoří láskou

a na rukou má pot

možná člověk s maskou

a možná pierot

ta maska se mu mění

za den čtyřikrát

a když mu vezmeš snění

zůstane jen kat

4. Katedrály zvoní

a v kádi prohrává další hráč

ale než hlavu skloní

tak řekne díky vám - nemáš zač

a kolem něj zní smích i pláč

kolem něj zní smích i pláč

smích i pláč smích i pláč

Robert Křesťan

Mrtví

Stále jsou naši mrtví s námi

a nikdy vlastně nejsme sami

A přicházejí jako stíny

ve vlasech popel kusy hlíny

Tváře jakoby vymazané

a přece se jen poznáváme

Po chrpách, které kvetly loni

slabounce jejich ruce voní

Tiše mne zdraví jako svého

hrbáčka času přítomného

Jan Skácel

Pozdraveno budiž světlo.

Pozdraveno budiž světlo.

Světlo ve tmě svítí, tma je nepohltí.

To světlo osvěcuje každého člověka.

Pozdraveno budiž světlo.

Jan Skácel

Letní romance

Je ráno pěknej den

jako nejeden

a brána k štěstí otevřená

a světlem přikrytá

vedle leží ta

která je a není moje žena

Ať žije lidskej tvor!

Je osmej termidor

a lid za oknem volá sláva

a ona po chvíli

v mojí košili

vstává

tiše vstává

Pod blůzou z Marseille

však má dvě kameje

hezčí než má senešálka

a já je propíjím

s jednou bestií

která je a není moje válka

Jó v malým pokoji

ve tmě a ve zbroji

se rázem kroků nedostává

když země kdekoli

je v letní řeholi

plavá

tolik plavá

Léto uzraje

a tahle holka je

moc bílá na to aby žila

jen ze svých kamejí

a s mojí nadějí

v který je a není moje síla

Jó je mi do tance

tahle romance

je možná ženská nebezpečná

možná krvavá

možná nepravá

ale věčná

bože věčná

Robert Křesťan

Prostři mi plátnem

Prostři mi plátnem z babích let,

ustel mi sítí z říčních řas,

prostři mi plátnem, ustel sítí,

požehnej sluncem hodným z nás.

Ty, kdož jsi dal mým statkům účel,

mým skutkům řád, mým krokům směr,

mým lodím vítr, ústům dech,

mým bokům krajku z alčích per.

Prostři mi plátnem z babích let,

ustel mi sítí z říčních řas,

prostři mi plátnem, ustel sítí,

požehnej sluncem hodným z nás.

Ty, kdož se scházíš s paní pláště,

kdož jsi dal dlouhým nocím práh,

mým očím žízeň, dlaním cit

a stíny kouzlíš po střechách,

Prostři mi plátnem z babích let,

ustel mi sítí z říčních řas,

prostři mi plátnem, ustel sítí,

požehnej sluncem hodným z nás.

Robert Křesťan

Na Španělských schodech

Na Španělských schodech se stmívá,

v zátylku světa zní zvon,

jsi nenápadná a nepůvabná,

ale chtivá jak Napoleon.

Právě se protrhly hráze.

Právě teď nevím co s tím.

Právě jsem zaplatil draze.

Právě jsem zapálil Řím.

Vždycky jsem chtěl stavět lodě,

po mořích plout, s větrem snít:

ta neodbytná a nenasytná

touha se nepotopit.

Právě jsem objevil Zemi.

Právě jsem překročil Don.

Právě jsem hýčkaný všemi.

Právě já historión.

V sedanských blindážích sládne

i náš hořký a ztracený svět:

ta nedůtklivá a věčně živá

nevůle odpovědět.

Právě vzdal jsem se zlému.

Právě tak vzdám se i vám.

Právě jsem uvěřil všemu.

Právě se připozdívá,

připozdívá.

Robert Křesťan

Dřív než se rozloučíme..

Dřív než se rozloučíme,

dřív než se rozloučíme,

vrátím ti příběhy, ty mi vrátíš mé,

dřív než se rozloučíme.

Dřív než dnes půjdeme spát,

dřív než dnes půjdeme spát,

vrátím ti úsměv a vrátím ti ho rád,

dřív než dnes půjdeme spát.

Prý nechceš nic, nic nemáš, nevíš o ničem,

což ti nejde o mou hlavu, drahá Salome?

což netoužíte po mé duši, Lady M?

lakomé...

Dřív než se rozloučíme,

dřív než se rozloučíme,

vrátím ti příběhy, ty mi vrátíš mé,

dřív než se rozloučíme.

Pravda, to je lehká holka z Moulin Rouge,

já nechci umřít znova, chci jen ruku podat ti,

jsou věci, které nekončí, a ty mi nikdo už

nevrátí.

Dřív než se rozloučíme..

Dřív než se rozloučíme..

Dřív než se rozloučíme..

Robert Křesťan

Podivná hodina

Přepadená žena sténá pod úderem pažby,

prostitutka unavená padla na dno dlažby.

Soše v parku slzy kanou na kamenné vnady

a já s tváří ustaranou potácím se tady.

Do očí padá prach a mour,

vzhůru se nikdo nedívej,

a slzy okapovejch rour

kanou na chodník šedivej.

Z dálky slyšet pláč a klení, někdo přejel pejska,

lehká slečna zuby cení, z oken barva prejská.

Dítě křičí, že chce čůrat, ale matka mlčí,

v okně stojí polní kurát, v ruce máky vlčí.

Podivná je to hodina,

podivná je to ulice,

poslední okno zhasíná,

svítí jen kousek měsíce.

V dálce slyším řeku hučet a se zbraní sečnou

vyřizuji starý účet s jednou mladou slečnou.

Co se stalo, to se stalo, všechno jsem jí vyčet.

Dítě už se počůralo a přestalo křičet.

Podivná je to hodina,

podivné je to svítání,

ten, kdo tou dobou vzpomíná,

těžko se pláči ubrání.

Lehká slečna sebou řízla, svět se krví zalil

a já marně hledám fízla, kterej by mě zbalil.

V dálce kdosi přejel pejska, už se rozednívá,

z vlčích máků barva prejská, polní kurát zpívá:

Podivná je to hodina,

podivný je to znamení,

vždyť vadne i ta květina

a na rtech úsměv zkamení.

Jedovatá moucha bzučí svoji píseň tesknou

a mne příchod rána mučí, oči se mi lesknou.

Děsí mne, že i ta moucha dovede se dívat.

Teď ať nikdo neposlouchá, já si budu zpívat:

Podivná je to hodina,

do očí padá prach a mour,

ten, kdo tou dobou vzpomíná

na slzy okapovejch rour,

těžko se pláči ubrání,

uvadne i ta květina,

podivný je to svítání,

podivná je to hodina.

(Jiří Suchý)

Válka růží

1.Už rozplynul se hustý dým der down hej down a down, 

nad ztichlým polem válečným dery down. 

Jen ticho stojí kolkolem a vítěz plení vlastní zem, 

je válka  růží dery dery dery down, down.

2.Nečekej soucit od rváče dery down hej down a down, 

kdo zabíjí ten nepláče dery down.

Na těle mrtvé krajiny se píšou mečem dějiny, 

je válka růží dery dery dery down,down.

3.Dva erby dvojí korouhev dery down hej down a down, 

dva rody žijí jede hněv dery down.

Kdo změřil kam se nahnul trůn, 

zda k Yorkům nebo k Lancasterům?

Je válka růží dery dery dery down, down.

4.Dva rody dvojí korouhev dery down hej down a down, 

však hlína pije jednu krev dery down.

Ať ten či druhý přežije, 

vždyť nejvíc  ztratí Anglie. 

Je válka růží dery dery dery down, down.

Spirituál Kvintet

videoklip

Slet divnejch ptáků

Na pokroucenej generační strom

se slétaj z dálky hejna divnejch ptáků

Už greenhorni se stavěj do haptáku

a ze smrákání temně duní hrom

Zní kytary horce tepe jazz

a ptáci křídlo vedle křídla sedí

má slunce na obloze barvu mědi

a na strom ptáků marně štěká pes

    To přece ví každej pták

    proč (že) se domů vrací

    má doma chléb

    má svou stáj a má svou klec

    Vrací se rád jako vlak

    slepou navigací

    když poznal svět

    jako květ mu voní rodná pec

Přes pohoří a prachem bílejch cest

se vracej ptáci na jaře vždy domů

pod bukolickým štítem (stínem) lesních stromů

čtou dojatě svůj modrý manifest

Ten mlčenlivý sbor co poznal svět

má pružná nikým nestřižená křídla

a kde jsou generace moudrá zřídla

má právo jiným ptákům vyprávět

(Wabi Ryvola)

videoklip