Bylo by krásné obejmouti noc
jak ztraceného syna
a dozvědět se
na co se Cézanne zeptal jablka
A pochopit za deštivého dne
že přímka je bod tak prodloužený
až vlastní srdce zasáhne
(Jan Skácel - V přítomném čase nepaměti)
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat